Olomouc+Štramberk+Ostrava

Po necelém týdnu jsme se vrátili zpátky na Moravu, abychom zde odehráli další akustické koncerty. Tentokrát jsme začali už ve středu v olomouckém U-klubu. Ten zel ještě v sedm hodin večer prázdnotou a vypadal tak trochu smutně. Jakoby mávnutím kouzelného iProutku se však během hodiny zaplnil takřka k praskutí. Olomoučtí nám přichystali atmosféru z nejpříjemnějších, no hrálo se…mňam! Bertík tam sázel efekt za efektem, my zase notu za notou…(cotome­lu?)…hrozně mě baví, když publikum reaguje nejen mezi, ale i během skladeb. Všechna ta „joooo“ a „uííííííí“, nebo „hohoooooo“… Na druhý den, tedy vo štvrtok, jsme vyrazili do Štramberka za ušima. Přišlo jich plné kino, měli s sebou i oči, nosy a další nezbytné orgány. A zase bylo ejchuchů! Koncert uvedl Boris Urbánek (děkujeme) a nesl se v lehce klidnějším duchu, nežli den předtím. Ze Štramberka je to do Ovy coby hranostajem dohodil, možná míň, takže jsme zde strávili poklidné odpoledne. Radim hrál na kytaru, Vašek se šel nechat ostříhat a my s Bertou a Wojtem sme šli do kina na Fimfárum 3. O Štěstí a Rozumu s hudbou Vladimíra Merty nás fakt dostala. Ostravský klub Parník byl i tentokrát zcela zaplněn a i zde panovala velice hudbymilovná atmosféra. Znovu musím dodat…to se to pak hraje. Po koncertě jsme dostali každý po řízku s chlebem na cestu a šup…uf…ve 2:30h doma, jak na několika koních. Akusticky jsme se tedy v tomto roce už pomalu rozehřáli i rozehráli, nikdo z nás ovšem netuší, jak to bude ve středu na prvním elektrickém koncertě. A kde jinde, než ve Vagonu!