Delší vejkend s...

„Dobréj…a pejvo, pejvo mejte?“

Tak přesně takhle jsme se zeptali včera ihned po příjezdu na letní parket do Chotusic u Čáslavi. Né, že by se tam takhle mluvilo, prostě tak teď s Wojtou žvatlíme. „A cejgo, cejgo mejte?“ „Mejme, tedy si vemte. A co že vám to tady teče z tej pejpy?“. Ale jinak je vše naprostejm pořédke, jen ta tlama si občas mele trochu šejdrem. Tak když jsme v těch Chotusicích, mají zde opravdu parádní letní parket a veselého pana pořadatele, který si vás točí na kameru, či kameru v mobilu i když se ptá, zda máte oheň. „A oheň, oheň mejte?“ „Mejme!“. A když zrovna oheň nemejte, tak pan pořadatel briskně vytáhne 5–8 firemních zapalovačů a hned máte ohně dva. Někdo i víc. Počasí bylo však víte sami že na dvě věci, ale naštěstí se to obešlo bez průtrže hoven i čehokoliv jinýho. Stav návštěvníků odpovídal jednak faktu, že se zde dlouho nic „pořádnýho“ nedělo, druhak zřejmě i tomu, že o našem koncertě někteří potencionální fandové buď nevěděli vůbec, anebo se jim to doneslo zcela náhodou. Ale průser to rozhodně nebyl, cestu do chotusického areálu našla zhruba dvoustovka příznivců, a když koncert končil, měl sem pocit, že hrajeme na Strahově pro několik tisíc člověků. Tedy díky za příjemný večer všem a panu pořádajícímu zvlášť. Držíme palce, ať se tu dobrým akcím víc než daří! Den před Chotusicemi jsme si dali koncert v Praze na Staromáku, v rámci oslav Prahy (či tak nějak). Moderátor Jan Čenský se mě před koncertem zeptal „tak co, kdy jste si naposledy zahráli na Staromáku?“, „minulý rok“ odpověděl jsem a on na to „aha, tak to já tu mám premiéru“. Načež se tento princ české pohádky odebral na pódium, kde se proměnil v draka, se kterým kdysi bojoval a oznámil do půli zaplněnému náměstí, že právě přicháázííí… Koncert se rozjel během pár prvních taktů Je třeba obout bot…a v podstatě neustále nabíral na obrátkách. Náměstí se během našeho hodinového elektrického setu zaplnilo tak, že kam naše oko stačilo dohlédnout. Kapišto? Myslím, že Radim druhej den konstatoval, že „takle plnej Staromák byl naposledy v únoru 1948“ (ale dost možná se pletu). Byly to tedy dva krásný dny, který opět potvrdili, že nejde o počet, ale o součet. To de ne?