Terč

To jsme tomu o víkendu zase dali… Nepovažovaje si tradic českého bigbítu ni za mák, vypravili jsme naši dodávku směr Telč… Na rozdíl od Glena Hansarda, se kterým jsme tu vystoupili na nádvoří zámku, jsme přistoupili k celému koncertu velmi lehkovážně a nebýt Radima, nevím nevím, jak by odkaz hudby druhé poloviny minulého století obstál. Našim největším problémem i nadále zůstává totální nepokora před čímkoliv a nevděk za kdeco dobrého, co repertoár, který hrajeme, nabízí. Nejhorší na všem zůstává fakt, že se to, co na pódiích tropíme, líbí posluchačstvu. Hanba! Jedná se snad o všeobecný a kdovíjaký jiný poklesek? Do budoucna slibujeme toto:

1/ Pokusíme se nehrát nikterak inovativně

2/ Pokusíme se vystříhat se veškerých hudbě škodlivých manýr, jako např. být při produkci šťastní a veselí, hrát pro radost, či dokonce sami pro sebe

3/ Pokusíme se nehrát…

Už teď mám ovšem ze všech těchto závazků špatný pocit a obávám se jejich soustavného nedodržování.

Tímto se omlouváme všem, kterým jsme v sobotu i jindy způsobili potěšení, či jiné psychické průjmy.