Karlovy Vary

I když nám hledání divadla V Husovce chvíli trvalo, nakonec jsme ho našli. Může za to ta neuvěřitelná náhoda, a sice, že jsme v Karlových Varech potkali česky mluvícího občana. Ivanům tady patří zřejmě všechno a ještě maj tu drzost se ptát, zda hovoříte jejich řečí. Ostatně, rozpínavost byla tomuto národu vždy vlastní.

Každopádně do posledního místa obsazené divadlo vypovídalo o něčem jiném. Jednak o zájmu o hudbu, kterou produkujeme, druhak o tom, že se i v tomto lázeňském středisku stále nacházejí „naši lidé“. Mě dali KáVéčka připomenout mou „vojenskou hudební praxi“, Radimovi, že odsud pochází jeho manželka, naše „máma“ Zlata Hladíková, nám všem pak, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř. Koncert se vydařil, po přídavcích nezazvonil zvonec a koncertu byl konec.