Vyškov+Hulín

Anžto bych si uvědomil, že jsem měnil struny na minulém koncertě, odstartoval jsem páteční trip na Moravu se štípačkami v ruce. „No co“ uklidňoval jsem se záhy „jsou borci, co mění struny na každý koncert“. To už si ale nové krásně drnčely na mém telátku a motor naší dodávky zase na D1. Wojta s Bertíkem k nám přiskočili na pumpě u Jihlavy a už jsme si to mastili do Vyškova. Ten den jsme se zasekli asi ve třech zácpách, časově jsme to ale zvládli na minutu a bez zbytečných prostojů před koncertem. Zvukovka proběhla rychle, místní sál městského kultůrního zařízení si vyžaduje lehce decentního způsobu pojetí zvuku…prostě čím víc nahlas, tím hůře. Mám pocit, že se nám to ve spojení s Bertíkem podařilo ukoučovat ke všeobecné spokojenosti. Po koncertě jsme ještě dlouho na toto téma živě diskutovali… Do Hulína cesta krátka, od hotelu klapla vrátka kolem třetí odpoledne. Cestou jsme využili pozvání a navštívili letiště Aeroklubu Vyškov. Pořadatel sobotního koncertu tento nazval revolučním, neboť se zde dvacet let žádný podobný nekonal. Možná i z tohoto důvodu se na něj přišly podívat spousty lidu. Bylo to moc fajn včetně malého šoumena, který zhruba po třech peckách, které proskákal ve třetí řadě nevydržel, aby zbytek koncertu propařil v první brázdě a odzpíval ho s námi až do samotného konce. Tož, pěkně nám to tu roste!