Boskovice

Do Boskovic cesta dlouhá, kdo jí nezná, nechť použije GPS. Ta naše nás sice poslala nejdelší možnou trasou s názvem „po všech prdelích“, přesto jsme dorazili včas a v pořádku. Na místě nás čekal velekrásný kultůrák a paní šéfová s chlebíčkama na uvítanou. Co se trhání strun týče, opět jsem zabodoval nejvíc…přerval jsem dvě, a to, prosím pěkně, ještě před začátkem koncertu. Tedy abych to upřesnil, jednu jsem si přerval sám, o druhou se postaral Radim, který si ten večer vzal pro jistotu lubovku George Benson s hodně silnejma drátama. Ale my už si to spolu nějak vyřídíme. Třeba hned zítra na Kladně, kam si zase já beru lubovku Pat Metheny!

Lehce po osmé jsme na to vlítli a nestačili valit bulvy. Mohl za to zcela zaplněný sál. Během koncertu jsem si ho celý prošel, jednak abych se o tom přesvědčil na vlastní oči, druhak abych se opičil…Lenny Kravitz to tak minulý týden v O2 Areně dělal taky! Kromě atmosféry tento večer vynikal nadprůměrně dobrým diváckým chórem a nekonečnými aplausy (ty aplausy sem si vymyslel, aby se to líp četlo). Ačkoliv bych slovo Boskovice volně přeložil jako polibek ledu (Bosk of Ice), ten večer byl rozhodně velice vřelý. Díky!