Kost

Zatím nejvíc navštívený a s nejlepší atmosférou, to jsou přívlastky včerejšího unplugged koncertu na Castle Bone. Jako specialní hosté s námi vystoupili Lešek Semelka a The Matadors, jejichž blok celý večer odstartoval a to tradičně skladbou Indolence. Následoval zhruba půl hodinový blok nestárnoucích matadořích pecek, kterým vévodil Vitkor Sodoma ve vynikající formě. Spolu s ním a Honzou F. Obermayerem jsme si tak mohli opět užít tuhle skvělou rokenrolovou muziku a zároveň se připravit na nadcházející, celé tři koncerty čítající, mamutí turné po Bavorských vesničkách. V dalším krátkém bloku přivítal Radim svého dlouholetého parťáka Leška Semelku. V tomto složení zazněly Avignonské slečny, Jména a pompézní Svět hledačů. Náslëdovala krátká pauza a po ní už náš samostatný, lehce přes hodinku tvrající set. Vždycky je ohromně cítit, když se publikum příjde bavit a tady to bylo cítit sexsakramentsky! Uprostřed koncertu proběhl krásný spešl efekt, když ke konci Rosenky a na začátek následující Rainy Day, spadlo z nebe pár, ale opravdu jen pár symbolických kapek deště. Nádhera, dokonalost sama. V samotném závěru večera si snámi J.F.O. střihl saxofónový part v Raunchy (původně ji v roce 1957 nahrál Bill Justis), po které následovala ještě jedna „padesátková“ klasika a sice shuffle pro 12-ti strunnou kytaru, v našem případě podaný samozřejmě na dvě 6-ti strunné, takže košer. Po dlouhém aplausu, který tak jako nám patřil zcela zaslouženě publiku, které si samo odzpívalo Slunečný hrob, jsme se vrátili ještě jednou. Čajovna byla jasnou volbou a hlavně tou nejlepší tečkou za nádherným večerem stráveným na hradě Kost. Děkujeme!